Včelař může do značné míry ovlivňovat činnost včelstva. Když na jaře dochází k bouřlivému rozvoji včelstva, je třeba včas rozšiřovat prostor úlu. To velmi dobře umožňují moderní nástavkové úly. Také je třeba sledovat a vést si evidenci o stáří a kvalitě matky ve včelatvu. Včelstvo s matkou starou 1 rok se vyrojí většinou, jen pokud včelař hrubě zanedbal včasné rozšíření úlového prostoru. Podobné je to i s matkou starou 2  roky. U včelstev, ve kterých jsou starší matky, je třeba dobře hlídat sílu a prostor a v případě potřeby odebírat plodové plásty, a tím je částečně oslabovat, což brání vyrojení. V některých našich včelsvech máme matky i 4 roky staré a včelstvo se nevyrojilo. Jsou roky, ve kterých má na rojení včel také vliv průběh počasí. Protirojová opatření jsou potom méně účinná a mnoha včelařům se včely vyrojí. Potom včelaři mluví o rojovém roce. Vliv dědičnosti se snaží šlechtitelé omezit výběrem chovného materiálu od včelstev, která se málo rojí. Tím se však rojivost dá ovlivnit jen částečně.

Včelstvo se na vyrojení připravuje poměrně dlouhou dobu předem. Matka omezuje kladení a volné buňky jsou zaplňovány medem. Včely pečují o několik mateřských buněk (matečníků), ze kterých se vylíhne jedna nebo více nových matek. Den rojení nastává zpravidla v době, kdy se líhne první nová matka. Pokud je včelař zrovna u včel vidí, jak se z česna hrne neuvěřitelnou rychlostí silný proud včel, mezi nimiž může zahlédnout i včelí matku. Včely vyletují do výšky tří až čtyř metrů, kde poletují. Jakmile je tento létající roj kompletní, odlétá na místo v blízkosti, které předem vybraly včely pátračky. Většinou se usadí na nějakém blízkém stromě. Takový usazený roj má podle velikosti 10 až 20 tisíc včel, někdy i více. Do začátku si s sebou nese zásoby medu, které včely před opuštěním úlu nasály. Může to být až 2 kg medu. Další včely pátračky hledají v okolí vhodné místo (dutinu nebo prázdný úl), kde by se tento roj mohl usadit a začít stavět své hnízdo. Pokud je vhodné místo nalezeno, roj odlétá a začíná život nového včelstva. Když se stane, že pátračky nenajdou vhodnou dutinu, visí roj na stromě několik dní a začíná se stavbou plástů.

V úle, ze kterého roj vyletěl zůstala asi polovina původního včelstva a vylíhlá nová mladá matka. Ta se musí nejprve oplodnit a potom začne klást vajíčka a tím bude zajištěn vývoj dalších generací včel.

Po skončení snůšky musí včelař počkat až med správně vyzraje. Měl by obsahovat kolem 18 procent vody. To pozná zkušený včelař podle hustoty nebo může obsah vody změřit refraktometrem. Pokud by měl med větší obsah vody, byl by moc řídký a při nesprávném skladování by mohl začít kvasit. Dobře vyzrálý med bývá v zavíčkovaných plástech.

Když včelař odebírá medné plásty, musí z nich nejprve omést včely. Potom ze zavíčkovaných plástů odstraní víčka pomocí speciální vidličky a plásty vloží do medometu, kde je med vytočen odstředivou silou. Z medometu vytéká s drobnými kousky vosku, a proto je třeba jej přecedit přes hustější síto.

Co nejdříve po odebrání posledního medu je nutno včelám dodat cukerné zásoby, které odebraný med nahradí. Tím včelař zabrání stresování včelstva z nedostatku zásob a nedojde k přerušení kladení, což je rozhodující pro vývoj zimní generace včel. Ta musí být dobře živena, aby zdárně přečkala zimu a zaručila dobrý rozvoj včelstva na jaře. Med, který včelař včelám odebere, je vlastně jejich zásoba na zimu, proto jej musí nahradit odpovídajícím množstvím cukerného roztoku. Do poloviny srpna mohou být včelstva nakrmena a tím jsou připravena na zimu.